HISTORIE LÁZNÍ CIEPLICE
Společnost „Uzdrowisko Cieplice“ Sp. z o.o. je pokračovatelkou dlouhodobé tradice využití přírodních zdrojů k terapii. Balneoterapie je prováděna nepřetržitě od roku 1281, což znamená, že cieplické lázně jsou nejstarší v Polsku.
Uprostřed rozsáhlé, rovné nížiny, na úpatí důstojných Krkonoš, ponořené do zeleně, nad kterou vyčnívají pouze věže kostelů a červená střecha zámku, nachází se zástavba Cieplic. Okolnosti vzniku Cieplic se skrývají ve stínech minulosti. Podle legendy u pramene, jehož voda uzdravila jelena zraněného během lovu slezským knížetem Boleslavem Vysokým, byl postaven myslivecký dvorec. Přes pětadvacet let jsou Cieplice částí Jelení Hory. Dříve byly samostatným městem, jehož počátky sahají do 2. poloviny 13. století. Již tehdy byly známy zdejší termální prameny. Od nich pochází i název města jak v němčině – Bad Warmbrunn (Villa Warmbrona 1288), v latině – Callidus fons (1281), tak i v polštině – Cheplewode (1318).
O úzké souvislosti s teplými prameny svědčí dokonce nejstarší zachovaný dokument, který se na ně vztahuje. V roce 1281 iwówecký kníže Bernard daroval řádu johanitů ze Strzegomě zdejší prameny a okolí. Johanité jsou řádem, který se stará o nemocné a provozuje nemocnice. V blízké vesnici Malinnik (dnes část Cieplic, která se táhne podél Kamienné a Wrzosówky) postavili v roce 1288 hostinec pro nemocné. Nejsou známy okolnosti odchodu johanitů z Cieplic. Jejich novým majitelem se ve 2. polovině 14. století, kdy celé Slezsko patřilo Koruně české, stal Gotsche Schoff, rytíř ve službách knížete Bolka II. Svidnicko–Jaworského. Obec Schaffgotschów zůstala ve vlastnictví jeho potomků ještě několik staletí. Zakladatel toho znamenitého rodu daroval v roce 1403 jeden z tehdy známých pramenů cisterciákům z Krzeszowa. Od té doby zde jak Schaffgotschové, tak i řeholníci prováděli léčebnou činnost.
Již v 16. století do cieplických lázní přijížděli pacienti z celé Říše a také z Polska. Spolu s Českým královstvím se Cieplice roku 1526 staly součástí habsburské monarchie. V roce 1569 lékař Caspar Hoffmann prozkoumal a popsal zdejší termální vody. Později, v roce 1607, udělal totéž Caspar Schwenkfeldt, významný přírodovědec, městský lékař z Jelení Hory.
Třicetiletá válka určitě zabrzdila další vývoj lázní, ačkoliv se z této doby nezachovalo mnoho informací. Druhá polovina 17. století je obdobím léčby významných osobností z Polska, což je nepochybně spojeno s působením Christopha Leopolda Schaffgotsche na polském dvoře. Jeho hosty byli mimo jiné litevský kancléř Albrecht Stanisław Radziwill (1653), wielunský kastelán Zygmunt Radziwill (1677) a primas Michal Radziejowski (1692). Nejvýznamnějším hostem v Cieplicích byla polská královna Marysienka Sobieska, která zde pobývala se svým dvorem v roce 1687. Její návštěva zůstala v paměti místních obyvatel dlouhou dobu.
V 17. a 18. století se lázně proslavily brusírnou skla. V roce 1741 se Cieplice ocitly na území pruského státu. Přelom 18. a 19. století oplýval návštěvami četných významných hostů. Patřili k nim Johann Wolfgang Goethe (1790), pruský král Fridrich Vilém III. s manželkou (1800), John Quincy Adams pozdější, prezident USA (1800), Hugo Kollataj (1792 a 1808), Józef Wybicki (1802) a Izabella Czartoryska (1816). Po sekularizaci majetku cisterciáků Schaffgotschové v roce 1812 koupili klášterní pramen. Tímto způsobem se stali majiteli celých lázní. Od 2. poloviny 19. století se velkou atrakcí Cieplic stala sbírka Schaffgotschů. Patřily k ní mimo jiné: knihovna, zbrojnice a také etnografická a mineralogická sbírka.
Nejvíce se však proslavila ornitologická pracovna, která je považována za největší soukromou sbírku v Evropě. V té době bylo s Cieplicemi spojeno několik významných ornitologů: Ernst Luks a jeho žáci – Otto Finsch (pozdější cestovatel a kolonizátor Papuy-Nové Guiney) a Georg Martini (tvůrce ornitologické sbírky Schaffgotschů). Také v polovině 19. století k cieplickým lázním přijížděly známé osobnosti: literáti Karl von Holtei a E. T. A. Hoffmann nebo malíř Caspar David Friedrich, a mezi Poláky Wincenty Pol a Kornel Ujejski (1847). Od poloviny 19. století se v Cieplicích rozvíjela opravna a později továrna na papírenské stroje Eugena Füllnera. V roce 1902 zde byla založena vynikající dřevořezbářská škola.
V celém regionu byly Cieplice proslulé také každoročním trhem „Tallsackmarkt“, během kterého byly prodávány výtečné perníky. Krátce před 2. světovou válkou krkonošské lázně získaly městská práva, jimž se těšily do roku 1975, kdy byly připojeny k Jelení Hoře. Během války nebylo město zničeno. Po válce byla sbírka Schaffgotschů rozčleněna a lázně postupně ztratily svou dřívější pověst. Naštěstí v poslední době Cieplice začaly pomalu získávat zpět své postavení. Díky četným investicím města a společnosti „Uzdrowisko Cieplice“ mají pacienti k dispozici moderní lázeňská zařízení a cieplické staré město získalo svůj dřívější lesk.
