LÁZEŇSKÉ DIVADLO
Stejně jako mnohé jiné lázně ve světě, také Cieplice mají vlastní divadlo. V cieplickém Lázeňském divadle se po celý rok konají divadelní hry, koncerty a kabarety. V letních měsících se koncerty často konají také v historické koncertní mušli v Lázeňském parku.
Neoklasicistní objekt okouzluje jak svým tvarem, tak výzdobou interiéru. Budova byla postavena rodem Schaffgotschů podle návrhu Alberta Tollberga.
Více o divadle a aktuální program: www.teatr.jgora.pl
Historie
Lázeňské divadlo bylo postaveno v letech 1835–1836 z podnětu Johanna Nepomucena Schaffgotsche. Reprezentuje romantickou variantu klasicismu inspirovaného Schinklovou tvorbou. Autorem návrhu byl architekt z Legnicy Albert Tollberg. Na začátku fungovalo jako dvorské divadlo, od roku 1840 bylo určeno pro širší okruh elitního publika. Budova byla opravena v letech 1890–1918 z podnětu Frederika Schaffgotsche.
Divadlo má plně zachovanou původní tesařskou výzdobu hlediště v podobě balkónů, lóží, sloupů, zábradlí a dřevěného stropu, na němž jsou umístěny historické malby. Původní výzdoba interiéru byla v době jejího vzniku ukázkou elegantní koncepce sice malého, ale do detailu propracovaného divadelního sálu, jenž je důkazem dobrého vkusu návrháře komponujícího součásti vybavení renomovaných lázní.
V šedesátých letech 20. století byly prováděny poslední opravy, které zasáhly do vzhledu interiéru divadla. Autorem všech malířských nástěnných dekorací je výtvarník Stanisław Brodziak. Provedl konzervaci stropní malby a na výplních zábradlí a stěnách foyeru divadla namaloval moderní malby, pod nimiž skryl původní gryfy malované na papíru. Přes čtyřicet let nebyly v Lázeňském divadle prováděny žádné opravy a objekt chátral. V letech 2006–2011 Lázeňské divadlo animace získalo z Evropského hospodářského prostoru, Ministerstva kultury a národního dědictví a z města Jelení Hora prostředky pro výstavbu, opravu a modernizaci Lázeňského divadla a jeho okolí v rámci programu „Ochrana evropského kulturního dědictví…”
Divadlo bylo obnoveno a díky použití dostupné technologie se stalo jedním z nejmodernějších jevišť v Dolním Slezsku. Původní koncepce interiéru s převládající tmavomodrou barvou zdůrazňuje komorní ráz objektu. Pod malbami na výplních zábradlí z šedesátých let byly objeveny malířské dekorační prvky s motivem dvou proti sobě otočených gryfů, které patří k ornamentice pompejského slohu, populárního v pruské architektuře na začátku 19. století. Během rekonstrukce byla uplatněna myšlenka iluzionistického malířství, s výrazným stínováním, napodobujícího bohaté basreliéfy nebo štukatérské prvky, navazující na švédské divadlo v Drottinngholmu, o sto let starší než Lázeňské divadlo v Cieplicích. Během renovace stropní malby bylo rozhodnuto o obnovení původní výzdoby divadla v podobě částečně zachovaného velaria, které bylo nalezeno při opravách.
Lázeňské divadlo jako součást kulturního dědictví Dolního Slezska bylo zapsáno do společného evropského dědictví při vstupu Polska do Evropské unie a provedené restaurátorské práce vrátily původní krásu a kontinuitu divadelnímu interiéru. Obnovené divadlo se stalo vizitkou Lázeňského parku v Cieplicích, což má nepochybně vliv na přitažlivost Lázní Cieplice z turistického hlediska. Lázeňské divadlo animace rozšířilo kulturní nabídku divadla, která je nyní určena nejenom pro mladší publikum, ale i pro dospělé obyvatele Jelení Hory a také pacienty a návštěvníky Cieplic.
